Fašismus a hrabivý imperialismus uvrhly celý svět do zmatku a vyvolaly nebezpečí nové, strašlivé světové války.

Politika velmocí, která podle projevů státníků slouží pouze míru, neustále zvyšuje nebezpečí války vyvolané fašistickými agresory. Jejich ústup před provokacemi a útoky fašismu povzbuzuje touhu diktátorů po válce; místo jednotné obrany jim demokratické mocnosti oponují pouze projevy a rezolucemi, nabídkami k jednání a vlastní nejednotností. Jejich poslední možností je účastnit se všeobecných závodů ve zbrojení.

Tato politika hlavních demokratických mocností, kterou určují vládnoucí třídy, není schopna zastavit fašistické válečné štváče.

Když Japonsko dobylo Mandžusko, vyslali komisi; když Mussolini podnikl dravou válku proti Habeši, dohadovali se v Ženevě, až nakonec i na ubohý pokus o hospodářské sankce bylo pozdě; proti válce ve Španělsku vytvořili hanebný „výbor pro nevměšování“ a proti vyvražďování čínského lidu uspořádali konferenci.

z: rakouský „Arbeiterzeitung“ z 20. listopadu 1937, vydaný v pařížském exilu.