Odborář v čele sociální demokracie: Antonín Hampl (1875–1942)

Lidé ve vedení československé sociální demokracie patřili nejen do různých názorových prostředí, např. podle míry ztotožnění s marxismem, ale také do různých funkčních skupin. Jednou z těch výrazných byli straničtí vůdci vycházející z prostředí odborových svazů.

Zmínit můžeme dlouholetého generálního tajemníka Odborového sdružení československého Rudolfa Tayerle (1877–1942). Coby poslanec za sociální demokracii se Tayerle po 1. světové válce zásadně podílel na prosazení osmihodinové pracovní doby. Do stejné skupiny by ale patřil i funkcionář odborového Svazu kovodělníků a pozdější ústřední tajemník československé sociální demokracie Vojtěch Dundr (1879–1957).

Z prostředí kováckých odborů vzešel i dlouholetý předseda Československé sociálně demokratické strany dělnické (1924–1938) a následně krátce i Národní strany práce (1938–1939) Antonín Hampl (1875–1942).

Hampl je v dějinách československé sociální demokracie symbolem její republikánské etapy. V dobovém vyprávění je považován za konsensuální postavu meziválečné politiky. Byl také předsedou Ústřední sociální pojišťovny.

Coby předseda strany pokračoval v její konsolidaci po odštěpení komunistického křídla na počátku 20. let 20. století – proti „fanatickým vidinám komunismu“. Během 30. let se jménem strany stavěl na pozice masarykovského republikanismu a odporu proti fašismu.

„Pracující lid československý tuto republiku spoluzaložil, ji spolubudoval a ji také spoluudržuje!“ popsal vztah sociální demokracie k 1. ČSR v projevu v březnu 1938, ještě před anšlusem Rakouska.

Na Hamplově příkladu lze také popsat jednu z důležitých charakteristik sociální demokracie, a to její věrnost parlamentní politice. Když po mnichovském diktátu byla pod tlakem ukončena činnost sociální demokracie na českém území, došlo k vytvoření Národní strany práce coby nástupnické formace zahrnující i části dalších socialistických stran první republiky. Hampl se stal jejím předsedou a řada dalších sociálních demokratů působila v jejích strukturách, vč. těch mládežnických.

Hampl byl v čase nacistické okupace zatčen během obou prvních vln zatýkání sociálních demokratů na podzim 1939 a na jaře 1941. Poprvé byl ještě po intervenci pražské vlády propuštěn, podruhé už odvlečen do Berlína, kde byl umučen ve věznici Moabit.

Na plotu věznice Moabit na křižovatce ulic Rathenower Straße a Seydlitzstraße je od května 2016 umístěna česko-německá pamětní deska připomínající Hamplovu památku. Jejího odhalení se účastnil s desítkami členů a příznivců sociální demokracie i tehdejší český premiér Bohuslav Sobotka a ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier. Čeští sociální demokraté se na tomto místě příležitostně setkávají.

Patrik Eichler*

*Patrik Eichler je ředitelem Masarykovy demokratické akademie